Zmatek v Brně
Bylo jedno zvláštní ráno. Když se obyvatelé Brna probudili, zjistili, že mají ruce místo nohou a nohy místo rukou. Byla to hrozná zmatečná situace. Nikdo nevěděl, co se stalo a jak se s tím vyrovnat.
Žaneta se probudila, protáhla se a chtěla vstát. Ale když se podívala dolů, viděla, že místo nohou má ruce. “Co se děje?” křičela Žaneta. Její manžel Žan se okamžitě probudil a podíval se na ni. Když viděl, co se stalo, tak zůstal zaražen. “Co se stalo s námi?” řekl Žan s vyděšeným výrazem.
Když se obyvatelé Brna dostali ven, zjistili, že to není jenom jejich problém. Všichni kolem nich měli stejný problém. Bylo to jako z nějakého špatného snu.
Žaneta se snažila uklidnit své děti, ale byla překvapená, že se zdají být v klidu. “Jak se to stalo?” zeptala se jich. Její syn Žaník odpověděl: “Mami, nevíš? To se stalo kvůli té zubní pastě, co jsi nám dala včera večer. Měla tam být jenom na zuby, ale nejspíš tam bylo něco víc.”
“Cože?!” křikla Žaneta. “To je kvůli té zubní pastě?!” Žaník odpověděl: “Ano, mami. Asi si to někdo spletl v továrně, nebo tak něco.”
Žaneta se podívala na svého manžela a vyděšeně řekla: “Co budeme dělat? Jak se s tím vypořádáme?”
“Možná bychom mohli zkusit nějakou lékařskou pomoc,” řekl Žan. “Nebo bychom mohli kontaktovat továrnu, která tu pastu vyrábí. Možná nám pomohou najít řešení.”
Všichni se shromáždili na náměstí a diskutovali o tom, co se stalo a jak se s tím vyrovnat. Zdálo se, že všechny nápady byly marné. Nakonec však přišla nápadně zrzavá Žanetka a řekla: “Nemusíme se vypořádávat s tímto problémem. Stačí, když si všichni navzájem pomůžeme a přizpůsobíme se této nové situaci. Navzájem si pomůžeme a přizpůsobíme se. Naše ruce teď slouží jako nohy a nohy jako ruce. Ale stále jsme tady, stále můžeme být šťastní a spokojení.”
Ostatní obyvatelé Brna se na sebe podívali a uvědomili si, že má pravdu. Rozhodli se, že se nebudou snažit situaci napravit, ale budou spolupracovat a navzájem si pomáhat.
Všechny aktivity se musely přizpůsobit této nové realitě. Obyvatelé Brna začali vymýšlet nové způsoby, jak vykonávat své denní úkoly. Byli toho schopni a nakonec si i zvykli. Děti se naučily hrát nové hry, které zahrnovaly použití rukou místo nohou a naopak.
Obyvatelé Brna se začali navzájem podporovat a tato nová situace se nakonec stala normální součástí jejich života. Stali se v tomto smyslu výjimeční a dokázali se s tímto problémem vyrovnat.
A co se stalo s továrnou, která pastu vyrábí? Nikdo neví. Žanetka ale řekla vtip o zubaři: “Asi to byl zubař, který si potřeboval udělat více práce.”
Obyvatelé Brna se navzájem podporovali a byli šťastní. Byli si vědomi toho, že i když se staly divné věci, vždy existuje způsob, jak se s nimi vyrovnat. A tak se stalo, že všechno zlé je pro něco dobré. A toto zlé se pro ně stalo něčím dobrým.
Dokázali se přizpůsobit a ukázali, že spolupráce a podpora jsou klíčové pro překonání jakéhokoli problému. Žanetka řekla: “Měla bych zajít k zubaři, mám bolavé zuby,” a všichni se smáli.
